David Švestka

Bojovnost a statečnost.

Davídek se narodil v říjnu 2011 jako nádherný a zdravý chlapeček. Avšak již ve svých čtyřech měsících jsme odhalili, že jeho život je ohrožen. První záchvat, který Davídek prodělal, odstartoval sérii událostí. Začalo to, když Davídek náhle začal zvracet, celý se třásl a lapal po dechu. Rychle jsme jej převezli do Thomayerovy nemocnice, kde se zjistilo, že má nulovou hladinu glykémie. Ihned byl přesunut na jednotku intenzivní péče (JIP). Naštěstí právě v této nemocnici pracovala lékařka, která předtím působila na oddělení metabolických onemocnění ve Fakultní nemocnici Ke Karlovu. Měla ihned podezření na vzácné genetické onemocnění – glykogenózu 1A.

Následně jsme byli přemístěni do Karlova, kde genetické testy potvrdily diagnózu. Pro Davídka následovala gastrostomie (vývod na podávání výživy přímo do žaludku) a fundoplikace (pro zabránění zvracení). To bylo poprvé, kdy jsme strávili v nemocnici zhruba tři měsíce. Nicméně Davídek byl nesmírný bojovník. Postupně přibývalo různých portů pro případné infuze. Musela jsem Davídka krmit každé dvě hodiny kvůli nedostatku cukru v jeho těle. Každé zvýšení teploty znamenalo nemocniční pobyt s infuzí a hrozbu hypoglykémie.

Časem se objevily další problémy. Tuky se začaly ukládat na orgánech a hrozil zánět žlučníku. Doktoři doporučili transplantaci jater. Báli jsme se, jak to Davídkovi vysvětlit, ale on se na nová játra těšil. V té době mu bylo šest let. Pamatuji si, jak psal Ježíškovi o nová játra, když byl na čekací listině. Moc si přál mít nová játra. Toužil být zdravý, jezdit k babičce na chatu a hrát si jako ostatní děti. Jeho statečnost nás posilovala a dávala sílu. Díky Davídkovi jsme byli silní.

Když nám zavolali, že pro Davídka májí játra, náš strach byl veliký. On však zářil radostí a těšil se. Bohužel po transplantaci nastalo mnoho komplikací a následovalo dalších šest měsíců v nemocnici. Bylo to těžké, ale Davídek nás opět povzbuzoval, jeho statečnost byla neuvěřitelná. Měl ucpané žlučovody, dvakrát měl aplikovanou drenáž. Tato drenáž se musela každý den proplachovat a co dva měsíce měnit pod anestezií. Navíc užíval mnoho léků — imunosupresiv, antivirových a antibiotických léků, probiotik a dalších. Na začátku to bylo kolem dvaceti osmi léků denně, s plánovanými týdenními odběry krve a půlročními kontrolami biopsie. Bylo to nesmírně náročné. 

Po dvou letech s dreny Davídek chytil infekci pseudomonádou, odolnou vůči všem antibiotikům a usadila se v játrech. Jedinou možností byla druhá transplantace. Říkali jsme si, jak mu po všem, co prožil, oznámit potřebu další transplantace? Sedli jsme si s ním jako s dospělým a vše mu vysvětlili. Měli jsme strach, jak to přijme. On však reagoval s pochopením a odvahou. Věděli jsme, že má strach, ale byl statečný, pravděpodobně kvůli nám, když viděl naše obavy. Stále nemohu pochopit, odkud bral tolik síly bojovat s úsměvem, upřímnou pokorou a radostí v srdci.

Druhá transplantace proběhla úspěšně, během pár dní byl doma. Pouze jeden den nastalo vnitřní krvácení, které však ustoupilo. Davídek dostal ještě dva roky života a čas, aby nás naučil plnohodnotně žít. Tyto dva roky byly neuvěřitelně krásné. Davídek byl zdravý a užíval si dětství. Chodil na náboženství, jezdil k babičce na chatu, měli jsme svatbu a jeho první svaté přijímání, na které byl nesmírně hrdý.

Poslední týden jeho života strávil s tatínkem v práci. Chtěl si sám vydělat penízky, aby pozval svou přítelkyni do kina. Poslední dny strávil s ní, bylo to roztomilé. V polovině týdne mu ale začala teplota. Mysleli jsme si, že jde o virózu, ale druhý den začal zvracet, a tak jsme hned jeli do nemocnice. Večer, kdy jsem se s ním loučila, říkal, že chce jen spinkat. Bohužel mi hned ráno volali, že Davídek v noci zemřel. Nikdo nevěděl proč. Až po pohřbu jsme se dozvěděli, že ho napadla bakterie aeromonas veronii z vody. Pro lidi s diagnostikovanou imunosupresí může být tato bakterie smrtelná.

Davídek nás opustil v červenci 2022 s klidným výrazem ve tváři, jako by pouze spinkal. Stále nás to velice bolí, stýská se nám. Avšak jsme vděční Bohu, že jsme mohli mít tu čest být Davídkovimi rodiči a poznat jeho krásnou a čistou duši. Také děkujeme všem lékařům a sestřičkám za veškerou podporu. 

Moc přejeme všem rodinám, aby držely pospolu, milovaly se a podporovaly se ve všech okolnostech.